V první třídě jsem pracovala s několika druhy písmenek, se kterými se daly vymyslet zajímavé aktivity, případně prostě jednoduše sloužila k lepšímu zapamatování a osvojování jak čtení, tak psaní, což taky není k zahození.
Nutno podotknout, že vše, co zde píši, jsem aplikovala při výuce čtení genetickou metodou. S analyticko-syntetickou upřímně nemám absolutně žádnou zkušenost (kromě teorie a chabé praxe na VŠ) a upřímně mě to ani nijak netrápí, protože s genetickou metodou jsem zcela spokojena a vidím v ní obrovské výhody. Ráda bych jednou pronikla do tajů sfumata, ale zatím jsem neměla příležitost.
1. Písmenka na zeď
Základem pro snadné zapamatování písmenek je to, aby děti měly písmenka neustále na očích. A samozřejmě s obrázky, které začínají na dané písmeno, takže pokud si nějaké písmenko nepamatují, jednoduše si ho od slova na obrázku odvodí. Jasně, to víme všichni.
Já Vám chci jen ukázat, jaká písmenka jsem si pro tento účel vyrobila já. Mám je 17 let a stále perfektně slouží. Když vyblednou, stačí je jen přelepit. Jsou vyrobená z lepenkového kartonu a polepená tvrdým barevným papírem. Zpočátku trochu práce, ale přijdou mi přeci jen trochu lepší, než když jsou jen vytisknutá na papíru.
Děti je mohou zkoušet poznávat i po hmatu se zavřenýma/zavázanýma očima, i když v takovém momentě samozřejmě riskujete, že se Vám "trochu" zničí. ;) Pokud byste měli zručného truhláře, případně švadlenu, kteří by Vám vyrobili písmenka ze dřeva/látky, měli byste vyhráno. Pro psací písmo jsem využila tyto super girlandy od Logošíka. Sice jsou určeny pro tisk na A4, ale já si je vytiskla na A3 a naprostá paráda. Od ledna začala střídat na zdi ta tiskací.
2. Písmenka pro skládání slov
Za mého dětství jsme měli nastříhaná a naskládaná pidi písmenka v umělohmotných A4 deskách, ve kterých pro každé z nich byla plastová kapsička. Písmenka nám z desek neustále vypadávala, v lepším případě se nám vysypala do aktovky, v horším na zem, půlka z toho se ztratila a my z nich pak nic moc nemohli složit. Učitelé z toho měli tak akorát nervy, což mě vlastně ani nepřekvapuje. A jak tak koukám, stejná písmenka i desky existují pořád. I o 35 let později. V každém případě tato písmenka bych nedoporučila. Nemají stejnou velikost a jsou na můj vkus moc malá.
Já pracovala s těmito písmenkyod SPN. Měli jsme je v jedné krabici, žádné desky, nic a naprostá paráda. Už jen to, když je všechna vysypete na koberec a děti se v nich začnou brodit, stojí za to. :D Je to i určitý způsob relaxace, bych řekla... ;)
Pokud je děti nedostávají od školy v balíčku pro prvňáky a Vy nechcete po rodičích, aby je kupovali a pak jste si je nechávali, můžete si je vyrobit a nebo použít tato písmenka: https://www.pancelkahanka.cz/scrabble-pismena
S těmito písmenky můžete začít hned první dny. Děti se těší, že se budou učit. Také Vám budou chtít ukázat, že už nějaká písmenka znají. Umí se podepsat. Nejjednodušší aktivita na první den/dny je, že si děti v té kupě písmenek najdou ta svá, ze kterých složí své jméno. Ještě opravdu když je všechna vyhodíte do vzduchu a písmenka budou "pršet" na děti, budete mít zaručeně úspěch. ;)
2) Detektivové
Pokud máte písmenek opravdu hodně, což za pár let mít budete, tak stačí vyhlásit pátrání po nějakém písmenku. Děti ve skupinkách se jich snaží najít co nejvíc.
Jak pátrání vyhlásit nabízí zase spoustu možností. Buď to jednoduše řeknete. Nebo písmenko skryjete do nějakého příběhu nebo ve třídě/na chodbě nejdřív schováte nějaký obrázek (případně obrázků víc), který začíná na hledané písmenko a teprve potom se děti pustí na hromadu písmenek a začnou je hledat.
Nemusí také hledat co nejvíce písmenek. Když tomu dáte takovýto úvod, stačí, aby každé z dětí našlo jen jedno. Pak na to písmenko můžou vymýšlet další slova, která na něj začínají....
Pokud byste zvolili tu variantu, že jich musí najít co nejvíce, je nutné dát aktivitě nějaká pravidla, jinak se Vám tam některé děti pobijou. Nedělali byste nic jiného, než že byste řešili, kdo měl jaké písmenko jako první a kdo mu ho vzal. Dost písmenek by tak taky skončilo zpřetrhaných, jak by se o ně děti přetahovaly. (Známe, že? :D)
Je dobré, aby ze skupinky vždycky běžel na koberec pouze jeden, přinesl jedno písmenko a předal štafetu druhému, který také poběží jen pro jedno písmenko. Nebo to risknete, děti budou moci hledat déle, ale měly by mít časový limit, který jim určí, kdy se vystřídají s dalšími z družstva.
Pokud jste vyloženými odpůrci jakéhokoli soutěžení, tak prostě dejte limit - každá skupinka/každý najde 3 písmenka. Nebo alespoň jedno... To už je na Vás. Hlavně musíte vědět, že tolik písmenek máte... ;)
3) Včeličky
Je vlastně stejná hra jako Detektivové. Akorát zde už skládáte ve skupinkách slova. Tedy děti skládají... Opět do písmenek letí jen jedna včelička za družstvo. Tentokrát ale přináší do úlu tolik písmenek (po jednom - létá tam a zpět), dokud jí vystačí dech na bzučení (proto včeličky). Samozřejmě, že některé děti se budou nadechovat a nebudou létat na jeden nádech. Ale to už je zase na Vás, abyste to kontrolovali a nějak řešili. To bzučení na jeden nádech je v té hře proto, aby tam nějaké dítě nebylo celou dobu a ostatní ze skupinky si ani neťukli... Opět se to dá vyřešit tím, že se budou střídat po jednom písmenku nebo po zaznění nějakého signálu. Pak je ale nutné, aby se předem celá skupinka domluvila, jaké slovo bude skládat. Nebo jim slova můžete určovat Vy (třeba opět pověšenými obrázky na tabuli nebo na chodbě) a ony létají na hromádku a hledají potřebná písmenka podle zadaných slov. Nebo každá skupinka může dostat jiná slova, aby od sebe vzájemně neopisovaly a měly dostatek písmenek. Pak třeba zase můžete/nemusíte hodnotit, kdo to zvládl nejrychleji, správně atpod. Také těch slov můžete dát více a třeba je říci jen jednou. Děti si je budou muset zapamatovat, protože Vy už je víckrát nezopakujete. Pak to může nahrát třeba těm, kteří nebudou tak zbrklí, ale už se dokáží soustředit, vymyslet strategii - každé dítě ze skupinky si zapamatuje jedno slovo, nebo určí jednoho, kdo má výbornou paměť a ten ta slova bude (v hlavě) strážit.... Uvidíte.
To už je zase opět na Vás.
S písmenky můžete tvořit slova podle diktátu, autodiktátu, podle obrázků, hledat počáteční písmena slov, hrát slovní fotbal viz obrázek.
3. Tvoření písmenek
Tak to je taky celkem klasika - z modelíny, ze špejlí/sirek, knoflíků, látky, prstem v mouce, v písku, vytrháváním z papíru/novin.... Spojíte jak tvoření - zapamatování si písmenek, tak jemnou motoriku. Já bych Vám ale chtěla ukázat ještě jeden způsob. Štětky na čištění dýmek. Pro některé děti vůbec nebylo jednoduché vytvořit rozpoznatelný tvar. Prstíky je ještě pořád úplně neposlouchaly. V každém případě motoriku také trénují a jak jsou ty štětky jemné (když seženete ty tlusté), tak jsou příjemné na dotek a děti to mají rády. Doporučuji!
4. Procvičování písmenek
Bez čeho si také neumím představit češtinu v první třídě, je tvoření písmenek z vlastního těla.
Je mi jasné, že to také všichni děláte, ale nemůžu to nezmínit. Úžasné rozptýlení, pohybová složka, spolupráce s ostatními dětmi....
Poznáte je? :)
(M)
(K)
(E)
(S)
Další klasika je prostě a jednoduše uvolňovat ruku psaním obřích písmen na tabuli nebo plakáty:
To samé platí samozřejmě i pro psaní číslic. Pokud máte velké papíry, můžete je (písmena nebo číslice) rozmístit po třídě, aby děti měly prostor. Nemusí to být aktivita pro všechny najednou, jakou třeba vidíte na fotce u psaní písmene S. Děti mají samostatnou práci v lavicích, kdo je hotov, jde si několikrát obtáhnout pověšené číslice, potom má práci na koberci. Děti se tak po třídě hezky rozprostřou, nikde není nával, každý má svůj čas, jen to ticho udržet může být pak trochu obtížnější... To už je ale zase opět jen a jen na Vás. :)
A i když jsme takto psaní písmen hodně trénovali, stejně spousta dětí je psala nesprávně. Někomu to je asi jedno, ale já osobně cítila velkou potřebu, aby děti psaly tvary písmen správně. Odshora dolů. Věřím, že to má svůj význam, proč nám to všude vtloukali do hlavy a proč se to píše i v metodice k učebnicím Jany Wagnerové, která za našeho času byla to jediné, co jsme ke genetice měli a hlavně fakt hodně dala. Proto jsem vytvořila tento pracovní list, kde děti správné psaní trénovaly a pak také tyto karty, které jsem zalaminovala a děti před tím, než písmeno psaly do sešitu, ho zkoušely právě na těchto kartách. Psaly na ně stíratelnou fixou, takže se pak karty daly hezky setřít a znovu kdykoli použít.
původní verze
stávající verze
4.1 Další procvičování zapamatování si tiskacích písmen
Bez hry Já mám, kdo má... ani ránu. Děti hodně baví a je fakt skvělé sledovat, jak které děti se (ne)dokáží soustředit a vnímat. Díky této hře se to učí a zlepšují svou pozornost.
Abych mohla hru začít s dětmi hrát co nejdříve (znovu upozorňuji, že se učíme genetickou metodou), tak jsem si přidala ještě i dlouhé samohlásky. Ono to vůbec není na škodu. Je nutné, aby děti délku samohlásek rozlišovaly jak vizuálně, tak hlasem, takže když mají dlouhé Á, hezky protáhnou samohlásku hlasem, aby to bylo zřejmé. Díky tomu jsme mohli hrát Já mám, kdo má... po pár týdnech školy. Měla jsem 21 dětí, tak jsem si vytvořila 21 kartiček s prvními naučenými písmenky a ukončila to u H. Karta s H pokračovala na A, čímž vždy při tvoření hry začínám. (Ve hře samotné můžete začít jakýmkoli písmenkem, vždy Vás dovede do konce...)
Pro případné Vaše potřeby jsem pak takto ukončila (dala možnost ukončení) všech karet od 20. až po 35. Podle toho, jaká písmenka už děti umí, si můžete navolit sami konec. Stačí si vybrat, jakým písmenkem budete chtít končit a tu kartu do balíčku vložit jako poslední. Ty předchozí karty necháte z původní verze. Snad je to srozumitelné...
5. Přechod z velkých písmen na malá (genetická metoda)
K malým tiskacím písmenkům jsme přecházeli v lednu. Do té doby děti vše četly pouze velkými tiskacími. U genetické metody je úžasné to (alespoň pro mě), že vlastně vyvozování malých tiskacích písmen plyne naprosto nenásilně a automaticky. Děti většinu tvarů malých tiskacích písmen samy odvodí, tím pádem poznají a je opravdu jen pár písmenek, které některým dětem činí problémy. Ta ale stačí cca 14 dní procvičovat/opakovat a už je to taky pohodička...
Nejvíc jsem malá tiskací písmenka procvičovala tak, že jsem dětem do dvojic dávala "pexeso". Nehrály ho jako pexeso. To je moc zdlouhavé, ale prostě a jednoduše přiřazovaly správné dvojice písmen k sobě. Kartičky k dostání zde.
Na procvičování a upevňování malých a velkých písmen mám také Já mám, kdo má... Je to fakt zábavná hra, tak proč ji nevyužít. K dostání v pdf je zde.
Jestli děti malá písmenka už ovládají, jsem si mimo jiné ověřovala i těmito pracovními listy.
Žralok je klasická šibenice, ale trošku přijatelnější a pro děti možná trochu poutavější. I když princip je stejný. Žralok Vás nesmí sežrat!
Do spodního pravého rohu tabule nakreslíte žraloka. (Kupodivu jde docela jednoduše.) K němu povede několik políček (nakreslené pomlčky). Záleží na Vás, kolik jich dáte. Já dávám víc, aby děti měly větší šanci na přežití.
Nad to napíšete počet pomlček podle slova, které děti mají hádat. Hraju to i se staršími, když třeba neznají nějaké cizí slovo, tak jim synonymum odtajním formou žraloka. Milují to.
Pak už je to klasika. Když písmenko ve slově je, napíšete ho na správné místo v horních pomlčkách. Když tam to písmenko není, nakreslíte panáčka na první políčko vedoucí k žralokovi. Pokud děti neuhodnou další písmenko, přikreslíte dalšího panáčka. Ten se tak přibližuje k žralokovi. Já ještě kreslím jednoho letícího žralokovi do tlamy a teprve potom nastává poslední kapka - když skončí žralokovi v břiše... To děti doopravdy už prohrávají. Ale to se moc často nestává, když dáte dostatečný počet políček.
Hru hrajeme tak, že se děti hlásí a já vyvolávám. Nepřekřikují se, čekají na vyvolání. Když řeknou písmenko, které už bylo řečeno, mají smůlu (především ti starší), kreslím panáčka - musí se soustředit. (Písmenka jako zde v ukázce nepíšu, to jen aby bylo vidět, jak žralok probíhá. Ale samozřejmě pokud budete chtít, písmenka psát můžete. Obzvlášť u prvňáků to nebude nic proti ničemu...) Pokud už vědí slovo, musí ho dojet po písmenkách, neříkají ho (a už vůbec ho nevykřikují) celé.
Tichá pošta trochu jinak
Celkem asi rozšířená hra, která nás hodně baví, ale teda vůůůůbec nám nešla.
Děti si sednou před tabuli (čelem k tabuli) do tří zástupů (nebo jak Vám to vyjde). Těm, které sedí na konci každého zástupu, napíšu na záda písmenko. V prvním pololetí tiskací, ve druhém už psací. Všem skupinkám posílám stejné písmenko. Několikrát ho zopakuji a když vidím, že už děti (první písaři) vědí, odstartuji poštu. To samé písmenko, které jsem poslala, musí doputovat přes všechny děti v zástupu až k prvnímu, který ho napíše na tabuli.
Nejde o rychlost. Je jedno, jestli dorazí první nebo poslední. Důležité je, aby bylo správné. A to je kámen úrazu. Pro děti (alespoň ty moje) bylo děsně těžké písmenko na zádech rozeznat. Nemluvě o tom, jak ho děti různě píší. Ale tak o to víc se musí snažit ho psát co nejlépe a správně.
Cestou se nám většinou písmenko změnilo na úplně jiné. Někdy i víckrát. Už nám ale taky několikrát povedlo dopravit písmenko až na tabuli, a to je pak radosti... :)
Velkou výhodou je to, že Vy všechno zezadu můžete krásně pozorovat a vidíte, kdo co píše a posílá.
Zpočátku budou mít děti tendenci opisovat a psát to písmenko, které doputovalo jako první (už je napsané na tabuli), i když jim přijde nějaké úplně jiné. Velmi rychle si ale uvědomí, že ta písmenka, co už jsou napsaná na tabuli, nutně nemusí znamenat, že jsou ta správná a přestanou si jich všímat. Hrajeme více kol. Ti, kteří seděli nejblíže k tabuli a písmenko u nich končilo, se přesunou dozadu a stávají se z nich písaři. Takhle všichni mají možnost být i první i poslední v zástupu.
Ve videu sice říkám, že od druhé třídy je můžete hrát de facto na cokoli, ale vlastně vy je můžete hrát už i v té první třídě a právě na písmenka. Můžete klidně použít ty zalaminované karty s písmenky na procvičování psaní nebo si prostě vytisknout jiné - s většími písmenky a dát dětem na lavici třeba 5 - 10 písmenek. Vyslovíte písmenko a děti se ho v té směsi na lavici snaží co nejdříve najít a plácnout ho. Stejně tak mohou hrát plácanou i s psacími písmenky. Ano, je to hlučná aktivita, ale na těch pár minut... Ony se pak děti zase zklidní... ;)
Škoda, že nemůžu sdílet video s dětmi. Mám ho přímo s prvňáky z 29. září, takže ani ne měsíc ve škole... Možná kdybych sdílela jen zvuk. :D Viděli byste, že pokaždé, když má přijít na řadu další písmenko, děti ztichnou. Potřebují ho slyšet. Zkrátka dá se to. ;)
tvrdé/měkké i stačí vyměnit za písmenka
Bingo
Je naprostá klasika. Na procvičování písmenek ovšem zcela ideální. Předpokládám, že bingo má ve svém repertoáru asi každý učitel.
My ho hrajeme ve dvojicích. Děti v ní mají 1 zalaminovanou 5x5 kartu formátu A3. Písmenka diktuji já. Ve dvojicích se děti v zapisování písmen střídají a zároveň se vzájemně kontrolují, že píší to písmenko, které já diktuji. (Přeci jen se je v té době pořád ještě učí.) Písmenka si zapisují, kam chtějí. Každá dvojice tak má jiné pořadí písmen jak ve sloupečcích, tak v řádcích, a o tom to je. :) Drive tomu dodává kolo štěstí, které místo mě písmenka losuje. Děti to hodně baví a písmenka sledují pozorně.
Ta dvojice, která jako první ve své tabulce škrtne celou řadu nebo sloupec nebo úhlopříčku, zvolá bingo a vyhrává. Většinou ale v tomto momentu nekončíme a jedeme dál - dávám šanci ještě dalším dvojicím, aby bingo získaly.
Běhavka - THE TOP (Nejlepší hra na konec)
Úplně nejvíc ale mě i děti baví běhavka. Jak se běhavka hraje, můžete zhlédnout zde: https://youtu.be/2Zv0cQf5yL0
Tuto jedinou aktivitu nemám vyzkoušenou v praxi. Narazila jsem na ni bohužel příliš pozdě. Respektive do češtiny jsem si ji předělala příliš pozdě.
Troufám si ale věřit, že tato aktivita může být stejně skvělá, jako je Dnešní číslo v matematice. Vše doporučuji zalaminovat. Já pro potřeby fota nelaminovala. Máte na výběr z několika barevných variant - fialové, mint, červené a žluté. Zároveň můžete zvolit 3 až 5 otázek podle Vašeho uvážení.
Buď můžete nabídnout obrázek a i instrukce pomocí obrázků pro úplné počátky první třídy. Viz obr. č. 1 a 2. (Otázka č.1 kolik má slovo písmenek, č.2 Jakým písmenem slovo začíná, č.3 Jakým písmenkem slovo končí)
obr. č.1 obr. č.2
Otázky můžete obměnit, když už děti dokáží nějaká slova zapsat viz obr. č. 3. Otázka č. 2: Kolik má slovo slabik? Otázka (Úkol) č. 3: Slovo napiš.
Až děti jednoduchá slova přečtou, nemusíte dávat obrázek, už můžete dát napsané slovo. A třeba obrázek přidávat pouze v počáteční fázi. Viz obr. č. 4, 5 a 6.
obr. č. 3 obr. č. 4
Na obrázku č. 6 je první úkol obrázek. Buď ho děti mohou namalovat - záleží, co by tam bylo za slovo nebo ho mohou najít mezi obrázky, které jim třeba dáte na výběr na koberci. Všechna slova k sobě v souboru obrázky mají. Některé obrázky je nutné předem pojmenovat. Není úplně jednoduché třeba nějakou činnost nakreslit. Není ale problém si obrázky nejdřív ukázat, pojmenovat a teprve potom s nimi pracovat. Obrázky si můžete nakopírovat v menších velikostech a vložit do obálek. Když pak dáte dnešní slovo, připravíte třeba 5 obálek s různými obrázky (třeba i podobnými svým zápisem - třeba auto, auta, autobus...) a děti si vyberou, jaký obrázek do lístečku nalepí případně přiloží k tabulce. To už je zase na Vás. Je to jedna z variant. Vy si můžete vybrat, co Vám bude vyhovovat.
obr. č. 5 obr. č. 6
Odpovědi děti zapisují buď na tabulku, nebo si mohou pro tyto účely zařídit malý sešit (Myslím, že by klidně mohl být A6, který by používaly na šířku), kam si budou lepit tyto lístečky a do nich odpovědi zapisovat. Podle toho, kolik dáte dětem úkolů také můžete zvolit příslušný zápisový lístek.
Vějíře
Vějířky jsou taky takové vděčné pomůcky k procvičování tvoření slov. Můžete je použít jak na tvoření slov, tak na doplňování písmenek, která v nich chybí - tedy taková vyšší obtížnost - můžete krásně diferenciovat.
Můžete v nich tedy vynechat písmenko a děti ho budou muset doplnit. Ještě si můžete zvolit, zda písmenka seřadíte popořadě nebo je zpřeházíte. Každý způsob složení vějířku bude sloužit pro jiné účely. Respektive bude jinak obtížný.
I zde si můžete zvolit variantu, že písmenko bude schované, nebo tam nebude vůbec.
Děti slova mohou zapisovat/přepisovat na tabulku s tím, že doplní i chybějící písmenko nebo zase písmenko zapíšou na zalaminovanou "pacičku".
Tož asi tak bych viděla práci s vějířky...
U těchto vějířků na ČJ mám 80 slov a k tomu vždy obrázek. Pokud by se Vám nechtělo se s nimi vystřihávat, jsou v souboru k dispozici obrázky v kruzích, takže stříhání je o poznání jednodušší...
V tomto článku najdete nejzákladnější tipy, které mi usnadnily výuku v první třídě. Hodně jednotlivých tipů jsem sdílela na svém FB, ale na něm je pak po nějaké době obtížné je hledat. Zde je najdete na jednom místě.
Tento článek možná bude budit vášně a ne každý s ním bude souhlasit. Nepíši v něm žádné vědecky prokázané závěry, pouze si dovoluji napsat svůj názor na tvoření pravidel, který jsem si utvořila během své praxe. Uvědomuji si, že mě za to někdo může odsoudit a považovat mě za děsnou furii a semetriku, autoritářku a já nevím co všechno, ale věřte, že to se mnou není tak špatné a děti u mě mají svobody a možností volby dost.. :)
Často nyní vídám dotazy na aktivity do prvních hodin matematiky v 1. třídě, tak zde nabízím nějaké náměty, které mám vyzkoušené ve svých hodinách. Ne všechny aktivity jsou mnou vymyšlené! Mnoho z nich jsem získala na různých školeních nebo od kolegů/kolegyň sdílejících je na FB. Pokud budu vědět zdroj, napíšu, pokud ne, bohužel. V žádném případě si žádné aktivity nepřivlastňuji. Jen nabízím to, co se mi v praxi osvědčilo.
Ve FB skupině pro první třídu jsem zaznamenala poptávku po bodech na první třídní schůzku s rodiči. Nemám univerzální návod, ale můžu se podělit s těmi svými a třeba s z nich něco někdo vezme. Dost také řeknou o mém stylu učení. Ten samozřejmě také není pro každého. Ale tak co, nabízím, nevnucuju. :)
O začátku roku jsem napsala již několik článků. Abyste je ale nemuseli hledat a aby Vám třeba nějaký neunikl, vložím vše do jednoho. Do tohoto. A ještě něco přidám. :)